Duch zvítězil nad hmotou a junior uz ma pokojik hotový.
Zůstali jsme částečně věrni bílé, ve které ma novou, vyšší postel; pod ní je spousta úložného místa, které nam snad pomůže vypořádat se s rostoucím množstvím věcí. Dostal ještě novou, velkou, světle modrou skříň a nezbytné gormití povlečení, opustil sestru a může spát i hrát si ve svém pokoji.
Což je praktické, protože k sousedům vedle dorazily na prázdniny vnoučata – šestiletý Tom a dvouletá Lea; děti se poprvé zahlédly včera večer a kluci málem sbourali plot mezi našimi zahradami, takže nás sousedi raději pozvali na „apero“.
Sousedé jsou milí, ochotní, v rozumné míře upovídaní (což já také), oba jsou menší, a zejména on vypadá velmi rustikálně, lepší slovo nemůžu najít. A laskavě. Hned první den mě ujistili že kdyby cokoliv, jsou tady pro mě a ukazuje se že to myslí vážně – at už v zásobování zeleninou a vejci, dotazy jestli nechceme odvézt posekanou trávu nebo větve, pohlídat děti.. doufám že někdy budu moct něco pro ně udělat i já. Zásadně odmítají i jakoukoliv finanční kompenzaci za věci které nám dávají, tak jim aspon občas koupíme láhev koňaku
Poprvé jsem je viděla hned první den po příjezdu; běhala jsem bosá po ledové trávě a terase (ne kvůli romantice, nemohla jsem najít boty) a dívala jsem se jak v tom mrholení zahradničí, což dělají s neutuchajícím nadšením pořád.
Pěstují si svůj salát, cukety, brambory, cibuli (bílou, žlutou a pokud existují i jiné barvy, tak ty určitě také) a rajčata, malá křupavá cherry rajčátka, ze kterých jsou ale neštastní, protože si chtěli koupit stromek který bude plodit normální, velká rajčata a pak „nám vyrostlo tohle!“ Kromě toho jsou to sousedi ze starých časů, dávají nám všechno co jim přebývá, včetně domácích vajec; a ačkoliv mám jistou predispozici k vysokému cholesterolu, jím ted aspon tři vejce denně.
Většinou spolu s košíkem věcí dostanu i radu jak to nejlépe zpracovat; takže třeba jejich červené brambory (vypadají spíš jako jablka podivného tvaru, jsou veliká a štavnatá) jsou ideální pro frites maison, domácí hranolky. Nebo jen tak hodit na pánev se solí a pepřem; „ale hlavně neloupat!“ shodli se oba, bílou cibuli zase doporučují na saláty.
Hodit na pánev je tady asi oblíbená úprava; minulý týden jsem v Intermarche zahledla mezi hlívami a žampiony hřiby. Chvilku jsem bezradně váhala který vybrat, byly velké a silné, takže jeden by úplně stačil; ale to už se mě nečekaně ujala upravená babička která stála vedle. „Hlavně at má pevnou nohu, podívejte, tyhle jsou už tak dva tři dny staré. A jestli váháte mezi těmi dvěmi co držíte, tak si vezměte ten vpravo.“ Ještě si přivoněla, přikývla a podala mi hřib která právě vyhrál konkurz. Když jsem jí poděkovala, dostalo se mi právě rady at ho jen tak „hodím na pánev“.
Ale zpátky k sousedům - to „apero“ v jejich podání znamená koňak a schweppes; kombinace která připomíná dovolenou.
Nahnali jsme děti do pokojíků a sesedli se kolem bytelného dřevěného stolu.
Že to bude síla jsem tušila už když pán domu otevřel dřevěnou truhlu a vyndal obrovskou láhev s fixou napsaným názvem; ale že půjdu domů veselá jsem s definitivní platností pochopila jakmile nalil koňak i tonic asi v poměru 1:2. Po druhém aperu jsme raději popadli děti a vrátili se domů na večeři, ač jsme byli několikrát ujištěni že máme zůstat u nich, že mají všeho dost. Domů jsem sice šla skoro stejně vratce jako naše malá slečna, ale říkala jsem si že tady, tady se mi asi bude fakt líbit.
Žádné komentáře:
Okomentovat