neděle 15. dubna 2012

"To bylo s ofousem..."

  
ohodnotil junior můj příjezd smykem ke škole v 8:33, když zavírali hlavní bránu.

Dostala jsem rychlou pusu, dítko vyběhlo za hlasitého povzbuzování princezny « achoj achoj achoooj!» a já si říkala, že tuhle rozkošnou a často používanou větu sem musím napsat.
Asi dvakrát jsem ho kdysi opravila, že se říká « o fous », ale junior se tvářil pohoršeně, že to je to samý, tak už to dál neřeším a jsem z ofouse nadšená.

Ofous je přebrebt, který by se objevil asi i v Čechách, ale na spoustě jiných vět, slovíček a omylů je jasné, že skoro rok života ve Francii se na nás začíná podepisovat.

Já už neupozorńuju manžela že někdo kolem promluvil francouzsky, spoustu různých zelenin česky ani neumím říct; občas skládám špatně slovíčka a junior se často snaží na mě mluvit francouzsky, protože se mu nechce překládat.

Také celkem trpí tím že češtinu slýchá jenom ode mě.
Názorný příklad z dnešního večera, kdy jsem se upřímně rozesmála blbostem, které předváděly děti.
« Doufám, že nebudeš blejt! » obrátil se ke mně pohoršeně náš prvorozený.

Smáli jsme se tomu s manželem asi deset minut (ke zmińovanému nedošlo); načež jsme si s naším chlapečkem vysvětlili, že « blejt » se neříká. Jak ho myšlenka samotná vůbec napadla mi nebyl schopen vysvětlit.
Věděla jsem ale přesně odkud ten výraz dítko má; za poslední aspoń tři roky u nás nikdo neměl « gastro », jak se tady těm blicím virozam říká, takže nebyla žádná příležitost vhodně použít slovo zvracet.

Naopak větu « ona zase bleje » používám často u naší Teki, protože sežere na co přijde a pak to mívá odpovídající následky.
Naposledy našla sáček Kinder bonbonu, nedokázala je samozřejmě rozbalit (dodávám že je to pes), takže je sežrala i s papírky a pak je zvracela na různých místech po celé zahradě. Princezna se je samozřejmě snažila rozbalit a sníst, pokud je našla, takže jsem běhala v dešti po zahradě, sbírala hromádky natrávených červených igelitů s čokoládou a zuřila.

Jinak je u nás vše relativně při starém – junior je ve škole stále v pohodě, jeho dotazy jsou čím dál zajímavější (naposledy minulý víkend « Existuje Bůh? « ), princezna křičí o něco méně, snaží se nás vědomě dirigovat o něco více a mazlí se snad desetkrát více než kdy předtím.

Je teď jako malá kočička, tulí se, tiskne hlavičkou, kroutí; je to něžné, krásné a roztomilé, bohužel má poslední dva týdny hroznou rýmu, takže mazlení ztratilo trošku své poezie.

Byla u nás taky dva týdny Hanička, která mi dovolila použít jak její jméno (ostatní jsou většinou překřtění na podobná jména, aby se mi jednou nevygooglovali … aneb « to že jsem paranoidní ještě neznamená že po mně nejdou! ») a také mi dovolila zveřejnit její fotky. 

Přiletěla mi ve středu pozdě večer, bylo krásně jarně, začínal jeden z nejkrásnějších týdnů, které jsme tady zatím měli; ani v devět večer nebyla zima a na letišti mě čekala má úžasná česká kamarádka.
Byla stále okouzlená z Lyonu, kde prý byli samí byznysmeni v černých oblecích a s notebooky, ženy tam byly prý snad dvě.
Když jsem se ptala manžela, tvrdil že když létal přes Lyon on, bylo to přesně naopak.  

Ranní aklimatizace

Oběd s nezbytnou sklenkou červeného, Hanka sice říkala že je od středy pořád v lihu a vystřízliví až cestou zpátky někde u Lyonu, ale tak hrozný to fakt nebylo...
Cestou pro juniora.. (hanka už v nových šatech z Francie:) 
Škoda!
A znovu Skoda, cestou ze školy...samé prdelky :) 
Na procházce u katedrály, v botanické zahradě a v centru.. nechápu jak jsem já s  hypermoderním foťákem mohla tu katedrálu tak ořezat, když Hance se tam nějak vešla celá..? 
Jaro.... 



Jaro potřetí.. 

Jaro počtvrté :)))) neodolala jsem... ale zpátky k věci
Botanická zahrada za katedrálou, krásně kvete, ale palmy jim očividně zimu nepřežily, stejně jako moje palma-nepalma.. ještě se jí snažím vzkřísit tím že jsem ji vykopala z květináče a pohodila jako mimochodem před terasou, na spoustu kytek to jako poslední varování zabralo, ale zdá se že ta má je výhružkám odolná.. bohužel mrazu ne.
  

Duha v Limoges
A můj okouzlený chlapeček
U katedrály se Hance podařila udělat i nejstrašnější fotka našich dětí. Celkovou kompozici dotváří i břicho pana vedle.
Já tam taky vypadám jako debil, ale .. chudáci děti... :))) 

A ještě zpátky ke katedrále a paní bojující s domácím mazlíčkem: 


a prohrávající:





Hanka si vyfotila i svačinku, kterou dostala na terasku (musíme si návštěvy hýčkat:) .. a tím si mě získala.. :) 


A díky Hance mám i důkaz že jsem tam taky byla


A zbytek příště - arabský večer.. trh.. výlet s "Milošem".... a v baaaru jsme bohužel nefotily, to bylo teprve něco!
A bientot.. 

pátek 6. dubna 2012

Dvouletá princezna!

Důkaz, že mateřská láska zvítězí i nad nulovým výtvarným talentem. Byl celej výbornej, děti ožraly marcipán a  já se věnovala jovodortu uvnitř (vše bezlepkové, navíc, většinou peču lepkové dorty abych je nejedla, ale ted to nešlo)

Naše milé děťátko oslavilo druhé narozeniny. Je to malá, krásná, uvědomělá žena a jsme z ní všichni úplně hotoví, včetně juniora.
Je na mě na jednu stranu fixovaná, na druhou stranu je dost odvážná - nedávno jsem s ní tlačila košík v Intermarché, princezna zezadu, já táhla vpředu; když ke mně přikročil sympaťák v obleku.
Nahodila jsem (potěšeně) svůj "nezlobtesejsemvdaná" úsměv a pán mě oslovil - ale jinak než jsem čekala "Madame, to dítě už s Vámi asi čtyři řady nejde..."
Otočila jsem se a zírala za košík na ohromné prostory Intermarché.
Pán mi naštěstí poradil že má pocit že se odpojila u kávy, a opravdu tam byla, přebírala jednu arabicu za druhou a něco brebentila.
Stejně tak se nebojí schodů, už chodí i do schodů bez opory, skáče snožmo, moc hezky povídá a začala si vybírat oblečení a boty. Většinou mě nechá ji obléct a pak se objeví, v ruce nese tričko, vysvětlí mi že je na něm "košiška" a že ho oblečeme; pak přinese i ladící sukýnku a legínky, do vlásků si nechá dát čelenku s mašlí a odejde se obdivovat do ložnice.

Oblíbený komplet s kočičkou - když jsme u toho
Oslava proběhla zcela v režii naší princezny, naše představy o klasické oslavě - nechat princeznu vyspinkat, odpoledne pak údiv oslavence, mírné rozpaky, přání, foukání svíček, šampus, rozbalování dárků, dort - vzaly za své hned v prvním bodě. Dítko jakoby se rozhodlo že už je na spánek příliš velké a přestala spát, po čtvrtém pokusu jsme bod 1 vynechali a rozhodli se udělat oslavu hned.

Další body vzaly za své hned jak princezna přiběhla z ložnice. "Dálešky! moje dálešky!" radovala se a okamžitě se na ně vrhla. S princeznou nemá cenu diskutovat, takže jsme si posedali kolem na zem a dívali se jak se zářícíma očima rozbaluje, to jí šlo moc hezky - a hlavně ze všeho měla radost.

Junior měl také radost, dostal dva dárečky - nějak nedokážu dát jen jednomu, takže i neoslavenec dostává aspon něco menšího - pil dětské šampáňo a všichni jsme měli radost že má ta naše holčička radost.

V půlce rozbalování jsme si aspon všichni připili...:) 
A takovou krásnou postýlku a židličku dostala (to jsem vybírala já! jako ostatně všechno )