La rentrée 2015/2016, tedy začátek školního roku

nám klepe na dveře, jak se tak vtipně říká.

Melounů v obchodech ubývá, agresivních reklam se školními potřebami přibývá a některá města už ohlásila poslední letošní "marchés des producteurs", což je geniální francouzský vynález který propojuje gurmánství, pospolitost, místní farmáře, trhovce, přátelství, vychutnávání si okamžiku a bůhví čeho ještě.
Vypadá trošku jako běžný trh, ale koná se večer.
Ranní trh je dynamický, nabuzený, trhovci prodávají jako o život, u stánků se diskutuje o receptech a všechna blízká bistra a restaurace jsou obsypaná zákazníky, kteří již nakoupili a teď se věnují rannímu pastisu, sklence jemného rosé a místním drbům nebo novinám (v případě mladších ročníků i telefonům).

Tyhle večerní marchés jsou ale robustní a líné, už z dálky cítíte vůni grilovaných klobásek, vnitřností i domácích hranolek a čím víc se blížíte, tím víc se zesiluje i hluk, směs mluvení a smíchu; a když pak konečně přijdete na místo, uvidíte ohromné množství stolů sražené do dlouhých řad, a s bílým papírovým ubrusem tvořící dlouhé bílé linky, obsypané šťastně vypadajícími hosty. Pokud se vám podaří najít místo u stolu, máte vyhráno; jinak si asi sednete na kamenný most nebo prostě někam na chodník, jako spousta dalších, a nakonec Vám to ani nebude vadit.

Kolem dokola stolů jsou stánky trhovců kteří nabízí to nejlepší co mají -  všechno musí být čerstvé, domácí a lokální. Můžete začít třeba talířkem s fois gras, domácí paštikou a domácí tlačenkou; u dalšího stánku s pekelně dlouhou frontou si v klidu počkáte na talíř čerstvého salátu, protože mezitím si s lidmi před vámi i za vámi popovídáte o všem od počasí, začátku školy až po váš eventuální původ (pokud jako já nejste z Francie, že). Pak je těžký výběr od koho a jaké si vybrat maso; co takhle drůbeží klobásku? Nebo nějakou pikantnější? Kus domácí krůty nebo kuřete? Fronta na obrovský gril kde vám všechno čerstvě upečou utíká rychle, ale
je dobré se rozdělit a vyslat někoho zároveň do fronty na hranolky a na čerstvoučké pečivo; a také pro nezbytnou láhev červeného.

Pokud se vám podaří najít místo u stolu, máte vyhráno; jinak si asi sednete někam na chodník, jako spousta dalších, a nakonec Vám to určitě vadit nebude. Výhoda stolu je kromě komfortu hlavně to, že si sednete vedle někoho. A je dost velká šance, že se se sousedy zleva i zprava začnete pozvolna bavit a hodnotit svá jídla, možná Vás nalákají dát si ještě talíř šneků nebo grilovaných paprik jako předkrm, a s přibývajícím večerem budete dost možná ochutávat ze svých talířů všichni navzájem.
Jako dezert není špatná domácí zmrzlina, makronky nebo i sýr třeba s troškou marmelády; zbytek si pak vezmete domů stejně jako spoustu dalších věcí, které si asi nakoupíte do zásoby.
Odjezd z trhu je jako odjezd od přátel, od kterých se Vám nechce; z příjemného, ovínělého hluku do ticha a chladu. A když tyhle trhy skončí, končí i léto, a nám se, jak se zdá, ten čas už nachýlil.

Návrat do reality znamená i nákup školních potřeb. Juniorova škola nám předá (bůhví proč růžový) papír s vypsanými školními pomůckami. Kromě zoufalého motání po Carrefourech, Casinech a a Hyper-účkách se jako varianta nabízí i předání papírku papírnictví, které všechno nashromáždí a vy jen zaplatíte. Loni jsem se rozhodla jít vlastní cestou a těch pár chybějících věcí ze seznamu nakoupit sama. Během dvaceti minut v oddělení papíru v Hyper-U Corgnac jsem se seznámila s krásnou studentkou z Ekvádoru, která hledala stejně zoufale jako já, a s životem opotřebovanou francouzkou Cristine, ze které táhly cigarety, v rukou měla papírů několik a neustále polohlasem opakovala "...se na to můžu vy****..." Já jsem po dvaceti minutách odcházela spokojená, sice jsem nechápala na co potřebují děti kompas, který jsem musela dokoupit jinde, a chyběly mi dva speciální sešity, ale čert to vem. Sešity juniorovy chyběly asi ještě měsíc a půl, stejně jako "compas", který si přinesl na hodinu matematiky a ze kterého se v překladu vyklubalo kružítko.

Při chystání Juniorových věcí jsem objevila i jeho školní písemky, sešity; a prostě všechno co donesl poslední školní den domů a šťastně to hodil do kouta. Zaujaly mě jeho slohové práce, kde často vystupuje "chlapec z České Republiky jménem Pako"; a jeho písemná práce z biologie, kde se ukázala nějaká předčasná posedlost sexem. Junior na otázku "jak se mění tělo chlapce v pubertě" odpověděl že mu " rostou chlupy a vyrábí spermatozoidy". O ženském těle už ale tvrdil že mu "taky rostou chlupy a připravuje se na přijetí spermatozoidů" a prakticky tou odpovědí vyplnil asi dalších deset otázek.
Kromě toho jeho úroveň angličtiny je příšerná, a to opět dokazuje, že Francouzi by rádi mluvili anglicky, ale opravdu to neumí, tož příští rok zabereme. Asi i díky dvojjazyčnosti a touze stát se slavným youtuberem Junior nadhodil, že bych na něj mohla občas mluvit anglicky a zkoušeli jsme to už cestou do/z Čech. Junior se rozmlouvá rychle a rozkošná Princezna na každou větu vypálí "yeaaaaaaassssss! Gooooood!".

Touha po nabytí slávy, společenského statusu a tisíců fanoušků žene Juniora k potřebě být youtuberem, tedy dávat na youtube (čím dál slavnější) videa. Já ho nechávám žít, také jsem měla touhu být slavná - ve školkovém věku jsem u babičky cvičila s plácačkou v ruce mouchy, které kroužily u lustru a nechápala, že něco tak geniálního ještě nikoho předtím nenapadlo.
Pak jsem se rozhodla proslavit když ne já, tak geniálním bratrem, kterému bylo o šest let méně. Známky geniality nevykazoval, ale rozhodla jsem se, že tam jsou a učila jsem ho zlomky, které absolutně nepochopil. On tedy dodnes tvrdí, že je to tím, že jsem to špatně vysvětlovala; ale já vím své.

Princezna ze školního vybavení nic zvláštního zatím nepotřebuje, chystá se ve svých pěti a půl letech do "grande section", tedy poslední "školkové" třídy a kromě starosti aby ve třídě nebyla Ameli, zákeřná holčička zvláštního vzhledu, a Adélka, bývalá nejlepší kamarádka, nemá žádné zvláštní potřeby ani požadavky.

Byli teď tři týdny s tatínkem, voláme si, píšou mi a užívám si ten čas kdy mám absolutní volno.
Ale až je konečně obejmu a ucítím tu jejich krásnou vůni vlásků a léta, až si dají krupičku a omáčku s knedlíkem,a až se začnou hádat a všude budou nechávat věci, a zároveň mi budou pomáhat tak dojemným a něžným způsobem, až mi budou opakovat, když budu zahánět jejich strachy, smutky a starosti a zametat beze slov všechno co rozbijí, že "takovou hodnou maminku ještě nikdy neviděli" a až Junior prostě jen tak přijde a obejme mě a řekne prostě klidně a s láskou "MAMI..." a až Princezna se bude dlouho tulit a říkat "mám te ráda nejvíc na světě mami, až na sluníčko".. tak to bude teprve ten opravdový život...