neděle 12. října 2014

Přicházející podzim a také rozuzlení: kdopak se stal vítězem soutěže o nejhezčí květinovou výzdobu? :)

Po sobotní party s hokejisty bylo jasné, že dnešek bude ve znamení odpočinku. Sice jsem se účastnila jen jako řidič, ale ponocování do tří ráno už nějak přestává být v mých silách.
Pozitivní byly dvě věci, jednak že nejmladší (šestnáctileté) hokejky nepřišli, tudíž jsem neměla tendence je posílat kolem půlnoci spát; a taky přišla přítelkyně asistenta trenéra, které je asi 45 let - a tím jsem se katapultovala z nejstarší zúčastněné osoby na druhou nejstarší zúčastněnou osobu.
Všichni byli milí, pivo teklo proudem (a to doslova), hudba hrála tak, že jsem do půlhodiny ochraptěla a nejroztomilejší byl Rus Sergei, který v roli náhradní maminky stavěl rozkopnuté lahve zpátky na svá místa a trpělivě vytíral místa politá pivem.
"Je to můj domov!" vysvětlil mi hrdě a v jako jediný v ponožkách opatrně vytíral další pivní kaluž "a stejně to tu zítra budu muset uklidit".

Ráno (=v poledne) jsme se vzbudili do překrásného podzimního dne; posnídali jsme rizoto s kozím sýrem a červenou řepou, kterou muž zamíchal už do rizota, a získalo tak zvláštní růžovou barvu; a vyrazili jsme i se psem ven. Tekila šílela štěstím a my se brodili zaschlým bahnem, povídali si a sbírali šípky, ostružiny, a další spoustu plodů, které ani neznám.

Stáli jsme u keřů, trhali ty tmavě rudé, silné bobule, slunce hřálo a všechno bylo tak barevné a syté. Muž idylku tak neprožíval, protože šípky ozaj musel trhat ve škole povinně; tak jsme nabrali něco do vázy, tolik šípků co zvládl s úsměvem a pro zbytek půjdu s dětmi :)




A abych nezapomněla na události minulého týdne, hlavní akcí se stalo předávání cen za květinovou výzdobu. Junior kvůli tomu vynechal šachy, Princezna to moc nechápala, mně celá ta situace připadala veselá a muž to mlčky snášel.
V úterý večer jsme zastavili v místě konání a už od auta jsme viděli velkou prosklenou halu, kde se celá sláva měla konat; asi dvacet židlí bylo obsazeno zvláštními postavičkami.
"Zatím tam jsou jen postižení", konstatoval muž a vešli jsme. Nebyli to postižení, byli to ostatní účastníci soutěže. Druhé nejmladší účastníci bylo asi svěžích padesát, zbytek se rekrutoval z předválečné doby (a to možná i z doby před první světovou válku).
"Je to tu jako v mauzoleu" opřel se muž o zeď. "...mohl jsem být doma, na gauči, a ja jsem v pravěku!"
Důchodců přibývalo.
"Mami, ty lidi jsou tu nějaký divný" chytil mě Junior napůl vyděšeně a napůl pobaveně za ruku. "Pán přede mnou je strašně tlustej a pán za Tebou nemá nohu!"
Vyhlašování díkybohu začalo docela rychle. Prvních cen bylo celkem devět, za různé sektory. za zahrady, balkony, i okna; na první dvě vyslovená jména ale nikdo nereagoval.
"Asi už zemřeli" zašeptal mi muž; a než jsem se mohla začít smát, vyhlásili naše jméno. Stařík držící dost těžkou květinovou vazbu vyšel do popředí, dal mi dvě pusy, kytku; důchodci nám zatleskali a my jsme po deseti minutách, kdy jsme se snažili tleskat ostatním s úlevou sbalili rozjívené děti i věcnou cenu a odjeli domů, na gauč, k hokeji a pivu.

Kytka vypadá krásně, váží asi pět kilo; mám jen dva dotazy: Jak ji mám zalévat, když to po tom mechu stéká všechno ven; a jsou ty papriky jedlé? Ráda bych to na někom vyzkoušela, ale mám tady všechny ráda :) 

A abych soutěží nebylo dost (ačkoliv já jsem opravdu TAK nesoutěžní typ, všichni učitelé tělocviku by mohli vyprávět:) tak ještě asi týden - do 19.10.2014 pro mě můžete hlasovat na Blogerce Roku-

http://www.blogerkaroku.cz/nominovane-blogy/http-zfrancie-blogspot-com

Díky!































1 komentář:

  1. pro zacatek bych to vyndala z toho igelitu :) a coze jste zdobili? neco jsem propasla...jo a gratuluju! :D

    OdpovědětVymazat