pátek 6. dubna 2012

Dvouletá princezna!

Důkaz, že mateřská láska zvítězí i nad nulovým výtvarným talentem. Byl celej výbornej, děti ožraly marcipán a  já se věnovala jovodortu uvnitř (vše bezlepkové, navíc, většinou peču lepkové dorty abych je nejedla, ale ted to nešlo)

Naše milé děťátko oslavilo druhé narozeniny. Je to malá, krásná, uvědomělá žena a jsme z ní všichni úplně hotoví, včetně juniora.
Je na mě na jednu stranu fixovaná, na druhou stranu je dost odvážná - nedávno jsem s ní tlačila košík v Intermarché, princezna zezadu, já táhla vpředu; když ke mně přikročil sympaťák v obleku.
Nahodila jsem (potěšeně) svůj "nezlobtesejsemvdaná" úsměv a pán mě oslovil - ale jinak než jsem čekala "Madame, to dítě už s Vámi asi čtyři řady nejde..."
Otočila jsem se a zírala za košík na ohromné prostory Intermarché.
Pán mi naštěstí poradil že má pocit že se odpojila u kávy, a opravdu tam byla, přebírala jednu arabicu za druhou a něco brebentila.
Stejně tak se nebojí schodů, už chodí i do schodů bez opory, skáče snožmo, moc hezky povídá a začala si vybírat oblečení a boty. Většinou mě nechá ji obléct a pak se objeví, v ruce nese tričko, vysvětlí mi že je na něm "košiška" a že ho oblečeme; pak přinese i ladící sukýnku a legínky, do vlásků si nechá dát čelenku s mašlí a odejde se obdivovat do ložnice.

Oblíbený komplet s kočičkou - když jsme u toho
Oslava proběhla zcela v režii naší princezny, naše představy o klasické oslavě - nechat princeznu vyspinkat, odpoledne pak údiv oslavence, mírné rozpaky, přání, foukání svíček, šampus, rozbalování dárků, dort - vzaly za své hned v prvním bodě. Dítko jakoby se rozhodlo že už je na spánek příliš velké a přestala spát, po čtvrtém pokusu jsme bod 1 vynechali a rozhodli se udělat oslavu hned.

Další body vzaly za své hned jak princezna přiběhla z ložnice. "Dálešky! moje dálešky!" radovala se a okamžitě se na ně vrhla. S princeznou nemá cenu diskutovat, takže jsme si posedali kolem na zem a dívali se jak se zářícíma očima rozbaluje, to jí šlo moc hezky - a hlavně ze všeho měla radost.

Junior měl také radost, dostal dva dárečky - nějak nedokážu dát jen jednomu, takže i neoslavenec dostává aspon něco menšího - pil dětské šampáňo a všichni jsme měli radost že má ta naše holčička radost.

V půlce rozbalování jsme si aspon všichni připili...:) 
A takovou krásnou postýlku a židličku dostala (to jsem vybírala já! jako ostatně všechno )

2 komentáře:

  1. No ty sis taky často dělala co chceš, po kom to asi má? :-))

    T.

    OdpovědětVymazat
  2. Myslíš "sama sama"? :)
    ..kdo čím zachází tím také schází.. (a to se mimochodem také absolutně přeložit nedá!)

    OdpovědětVymazat