Vánoce ve Francii

..dostávám spoustu dotazů jak se slaví Vánoce ve Francii, tak se dnes pustím do krátkého a naučného článku. Vzhledem k rozloze Francie, počtu obyvatel i tradic se nebudu pouštět do žádných větších akcí a budu se držet toho co znám od mojí rodiny, sousedů a přátel.

Můj výčet je subjektivní. Možná někdo zažil Vánoce ve Francii úplně jinak a článek ho překvapí, stejně jako mě překvapilo zjištění z předloňských svátků, že na severu Čech se jí na slavnostní večeři vinná klobása.

Vinná klobása!! Ale k věci:

Ačkoliv jsme jako Češi národem největších ateistů v Evropě, dodržujeme pro cizince až šokujícím způsobem advent a spoustu dalších tradic kolem.

Když to vezmu postupně, Mikuláš prý snad v některých oblastech chodí, v těch které znám já ale ne. My jsme ale rodina multikulturní, k nám přišel.

Bohužel musel vylézt oknem a přichystat dětem nadílku na terasu, při výskoku z okna si roztrhl punčocháče a pak jel po mokré trávě a hlíně dva metry samospádem až k autu, kde byly dobroty schované.

Děti ovšem nadšené byly a to že jsem měla hlínu i ve vlasech a oteklé koleno jim nepřišlo nijak divné (manželovi, který dorazil pozdě večer, také ne)

Zpět k tradicím – zapalování svíček na adventním věnci (hotový se sehnat nedá, takže jsme vyráběli) je pro všechny velkou neznámou, stejně jako pečení cukroví, které miluje rodina, přátelé a širší okolí; díky tomu jsou dárečky pro paní učitelky a učitele jasné, jednoduché a vděčné.

Velká spousta Francouzů připraví aspoň dokonalou vánoční výzdobou, fotky dodám – tolik Santů lezoucích z oken, balkonů, svítících sobů, blikajících sáněk, žárovčiček lemujících celé domy, příjezdové cesty, zahradní altánky i stromy a keře, to jsem ještě neviděla.

I my jsme podlehli, máme malého, roztomilého svítícího soba (diskrétně doma) a lezoucícho Santu, ten náš ale vypadá spíš jako když slaňuje a fakt se bojí; vyvolával ve mně tak mateřské pocity že jsem ho vzala dovnitř, teď slaňuje bezpečně nad květinami a sedačkou.

Betlémy – opět vzorek francouzské populace mně známý betlémy sice zná, ale doma je nemá. 

Vánoční stromeček se zdobí s předstihem, každá rodina má své vlastní know-how, teď už je ve většině francouzských domácností stromeček připravený a nachystaný.

Přímo na Štědrý Den je nejen pro křesťany důležitá půlnoční mše, která má v předehře i verzi pro nejmenší, začínající kolem rozumné šesté hodiny.

A jsme u toho hlavního - na Štědrý den je velmi podstatnou, spíše nejpodstatnější záležitostí večeře, Le Reveillon, kdy jsou součástí menu luxusnější jídla, šampaňské a vína ladící s každým chodem.

Francouzi, kteří i normálně řeší recepty s vážností přináležející navádění jaderné ponorky, si dávají ještě více záležet a už teď je procházení katalogů potravinových řetězců mučivou rozkoší.

Na Štědrý Den, před slavnostní večeří, se nepostí, a i když manžel už ví co to je zlaté prasátko („jaké prasátko?“ „vy máte prasátko?“) tak je jediný, vidět ho také netouží.

Večeře má v celé Francii několik styčných bodů, skoro všude se jako předkrm podává Foie Gras.

Předkrm často doplňují i ústřice, letos budou také u nás. Manžel je sice rád nemá, ale aspoň mi pomůže s otvíráním, tím snad minimalizujeme riziko úrazu.

Hlavní chod je většinou krůta, často s kaštany, kaštanovým pyré, případně kaštany plněná; u nás s gratinovanými brambory.

Jako dezert se podává „Buche de Noel“, natvrdo přeloženo jako „Vánoční poleno“.

Jak by mělo Poleno vypadat, v tom se jednotlivé domácnosti liší.

U manžela to byla vždycky zmrzlina v patříčném tvaru (koupená, ne domácí, tady se kupují běžně i celá hotová menu, které Vám kuchaři z Intermarche připraví den před Štědrým Dnem k odběru, i se sadou vín a Champagne, plus návodem co se k čemu hodí), u sousedů Buche de Noel znamená zmrzlinu, ovšem s piškotem nebo nějakou „sušenkou“ uvnitř, jsou také návody na upečení, podle kterých se Buche de Noel kvalifikoval jako roláda.

V části Francie, hlavně v Provence, se dodržuje tradice Třinácti dezertů, které reprezentují Ježíše a jeho dvanáct apoštolů.

Na severu Francie v okolí Valenciennes a Lille, ani tady u nás v Limoges, se k tomu zatím nikdo nechystá a i my se v této fázi večeře rádi vrátíme k českým tradicím a dáme si české cukroví.

Dárky, které nosí Pere Noel, se v některých rodinách rozbalují 24. večer, často po návratu ze mše (ne tedy té půlnoční..), jiní věší punčochy, na stůl dají hrneček s mlékem (nebo džusem), další s horkou čokoládou, vedle položí pomeranč (nejoddanější můžou přidat i pochoutku pro soby) a jdou spát.

V noci Pere Noel dorazí, ze všeho ochutná a hlavně nechá u stromku dárečky. Je důležité při aranžování dárečků nezapomenout na to ochutnání, ať nezačínáte 25. ranním obecným ohrožením a zarudlým výstřihem, jak mi líčila kamarádka „loni jsem na to zapomněla, najednou slyším jak děti běží po schodech, tak jsem vyběhla, všechno vypila, pomeranč hodila z okna a seno si strčila do výstřihu“

U nás přijde Pere Noel 24. večer, jednak jsme na to s manželem oba zvyklí, no a „last but not least“, kdo by chtěl mít fotky u stromečku v pyžamu??????

Blondýny teda určitě ne!