Malé lingvistické okénko

„Celá moje rodina jsou kreténi“ překvapil mě jednou manžel v půlce hovoru o ateistech v čechách.

„Počkej, proč??“ ptala jsem nechápavě „vždyť je máš rád...ne?“

„No to mám, proč bych neměl“ díval se nechápavě zase manžel na mě.

„Tak proč říkáš že jsou kreténi?“ rozhodila jsem rukama „já tomu nerozumím!“

„Už se tak narodili“ odtušil suše manžel.

„A všichni jo?“

„Všichni“

„A moje rodina nejsou kreténi?“

„Já myslím že ne, podle toho co jsi říkala..“

„A co dědeček Jacques?“ vytasila jsem nejtěžší kalibr. Dědeček byl šarmantní starý pán, který oplýval „la classe“, laskavý, hodný, vždy dobře oblečený a (nejen) vnoučaty bezmezně milovaný.

„To je ten největší kretén!“

Po následném krátkém rozhovoru v angličtině bylo jasno, takže pozor na záměnu „cretin“ - kretén a „chrétien“ - křesťan.

Stejně jak na artikulační rozdíl mezi „un kilo“ (to je asi jasné) a „enculé“ (velmi, velmi ošklivé slovo)

V oddělení zeleniny nezírejte jaké já při mých prvních návštěvách Francie... s největší pravděbností to budou jednotky váhy.

K záměně svádí také „lache-moi“, tj. „nech mě, pust mě“ a „leche-moi“, „lízej mě“. To je dost nepříjemné přeřeknutí, obzvlášť při velkých rodinných oslavách.

Na druhou stranu manželovi znělo hodně podobně „dobrý den“ a „do prdele“; a stejně dlouho říkal místo „nashledanou“ „Nasranou!“

Ale na to jsem ho první dva roky neupozorňovala, protože s přáteli a rodinou se loučil jinak nebo anglicky, a při odchodu z různých úřadů jsem to jeho „Nasranou!“ naopak s gustem zopakovala.

Takže tolik na začátek pro Vás všechny co se ptají na jazyky.

A abych byla s těmi jazyky úplná, ráda bych vyvrátila mýtus že Francouzi nechtějí mluvit anglicky. To je naprostá blbost.

Většina jich totiž v první řadě opravdu a upřímně anglicky neumí.

A pokud náhodou narazíte na studenta nebo třeba člena dvoujazyčné rodiny, kteří anglicky mluví, rádi si s Vámi anglicky popovídají. Ale to už je skoro větší pravděpodobnost že v (navíc neoploceném!) lese zakopnete o lanýže.

Jinak doporučuji úsměv, „bonjour“ na začátek a i když zbytek je anglicky, nikdy se mi nestalo že by mi někdo za první tři roky, kdy jsem francouzsky bud neuměla nebo uměla a styděla se mluvit, nechtěl pomoct.

Manžel tvrdí že za to můžou dlouhé vlasy a krátké sukně, ale já vím svoje...