Fotoblog..

v momentě kdy bychom mohli vyrazit aspon na malou procházku, i když já antibiotika jíst začínám a cácorka je dojída se ochladilo a začalo pršet, takže se můžu věnovat Vám a oblažit Vás fotografiemi; vezmeme to od září, protože slibované nahotinky z pláž z jihu Francie Vám ukázat musím.
Máte radost? Těšíte se? :)

Tak čím začít.. nejdřív zvířátka.

Ve zprávách bývají nakonec, u nás to bude na rozjezd.

Copak jste ještě neviděli? Měli jsme žáby, netopýry, šneky, kočky, kobylky, tisíce druhů můr a much a hmyzu.. ale co tady ještě nebylo..? Ježek!




"Měli bychom ho vzít domů a zvážit ho, víš?" chytla jsem manžela za ruku a ten se rozesmál. "...a kdyby měl míň než půl kila tak si ho vezmeme domů a vykrmíme ho a když to nestihneme tak ho necháme přezimovat!"
To už se manžel nesmál, chvilku se díval jestli to proboha zase myslím vážně, pak mi řekl že on ježky vážit nebude, natož se o ně starat; že tenhle je pěkně vyžranej a že mám šílené nápady; a pak ho (jemně) popohnal směrem k sousedům než jsem ho stihla zvážit a odblešit já.

 A ať Vás dlouho nenapínám, přejdu rovnou k pláži poblíž Perpignanu..




Tohle jen pro ukázku - manžel tvrdí že si myslel že fotí mě. Hmmm

A pak si před nás sedly tyhle gazely. Netrvalo dlouho a byly obě nahoře bez, a záhy dokonce - všechny tři nahoře bez!

 


škoda že na fotce kde vedle nich stojí rozzářený manžel mám i polonahé děti, takže ji zveřejnit nemůžu. No byly holky krásné, ale hulily jednu za druhou a byly bohužel dost vulgární; ale to Vy nevíte.. jak říkal Svěřák "..já se neotočil, já je mám pořád krásný.."



Takže o to radši jsem byla když nám vlna zchladila tatínka (je někde uprostřed..)




Od pozdního odpoledne hrála partička místních "boules", aka petanque



škoda že jsem nevyfotila moment kdy se jim středem prohnal pařížan na motorce.. to byla teprve jízda





Výletu k moři se zůčastnil i psík! Bohužel se nějak nechtěla dívat do foťáku, lepší foto nemám.


A zpátky do Limoges...




Ulička vedle juniorovy školy, svažuje se dolů k Vienně (kde jsem včera byla vyfocena, překročila jsem rychlost o 2km - po odečtu, tedy- a dostanu další pokutu na 90E.. Ježíšek fakt nepřijde. Fenomenu pokut bude brzy věnován ne-li článek, aspoň tučný odstavec!




Ulička v centru, na konci výborná restaurace "Les petits ventres", tedy malá bříška. Já jsem při odchodu měla bříško jako naše vypapané morče a jejich "

Magret de canard rôti à l’ananas  & flan de foie gras", tedy kachní prsa pečená na ananasu a flan z foie gras, to je kulinářská výzva.





Jak říkal nadšený junior "mami, oni se muckají na střeše!" A muckali.. roztomilé to bylo!


Zajeli jsme konečně do Panazolu, kde je každou neděli obrovský trh. Velká část už je okupovaná vietnamskými trhovci a příšernými hadry, stejně jako u nás, ale pořád ještě zůstává dost stánků s olivami, klobáskami, masem, rybami a sýry.



Plavaly po řece rybičky, vystrkovaly ploutvičky... plavaly po řece sardele, vystrkovaly.. ploutvičky.




.. pokud by Vás to napadlo stejně jako mě: Ano, ta drobná slečna uzvedne i ten obrovský sýr úplně na konci.




Junior začal chodit na karate! Vím že fotka je rozmazaná, ale aspon nelezeme ostatním dětem a panu učiteli (nebo jak se mu říká? mistr?:) do soukromí. Baví ho to moc, jsou tam úžasné děti a moc příjemní rodiče; a snad se brzy zapojí i manžel - veslování už je zřejmě passe.

A jedna roztomilá fotka - park u kterého nechávám auto když jdu vyzvednout juniora na školní dvůr.


Fotka je z října, tak tady bylo krásně. A bonbonek na závěr - junior se nám zamiloval! A aby toho nebylo málo.. je to Agnanova sestra...