Narozeniny..zvířátka... Nutella! (žádný skrytý význam v tom nehledejte, mám spánkový deficit a nemyslí mi to..)

Před víkendem jsme si užili oslavu narozenin; zvládla jsem dort i uplácat marcipánové růžičky, vyzdobit byt, zabalit dárečky, připravit sváteční atmosféru, nachladit dva šampusy a šlo se na věc – junior zářil, a nejen proto že se mu splnilo přání a rozrostli jsme se mimo jiné o králíka a morče.

Králík je od přírody zvědavý a zvykl si rychle; morče propadlo depresi a za tři dny jsme z něj viděli dvakrát kus čumáčku. Trošku to vypadá že jsem koupila jenom tu hlavu, ale opravdu je tam někde celé morče.

Konec víkendu byl náročnější, začalo mrholit, měli jsme zase uvnitř netopýra (tentokrát jsem s ním vyfotila i manžela! Fotka je to mizerná, fotila jsem to poslepu, zpoza polozavřených dveří, jen ruku s fotákem vystrčenou v obyváku, ale momentka kouzelná) pořád tady skáčou ne luční koníci ale malí koně a mám je dokonce až v kuchyni; byl tady velký pavouk co taky skáče (nebo se nějak spářili koníci a pavouci? sama tomu nerozumím) a hlavně junior začal chraptět a dostal rýmu, a to v horší verzi chytla i princezna.

Do půl třetí jsme dnes byly vzhůru, dávala jsem jí léky, hladila ji a dojímala se nad tím maličkým horkým tělíčkem co se ke mně s takovou důvěrou tiskne. Pak jsme s přestávkami pospávaly do pěti a vstaly jsme.

Ráno nezačalo moc slavně ani pro manžela, který byl v pracovním presu i stresu a z domu odcházel už po šesté ráno. Děti snídaly, manžel nestíhal tak jsem mu iniciativně popadla kafe v termosce a jeho oblíbený chleba s Nutellou a nesla jsem to za ním k autu. Nemohla jsem tušit že neví že jsem tak blízko a v půlce cesty se zarazí a otočí, takže jsem do něj narazila a pak už jen s hrůzou sledovala jak jde k auto, Nutellu obtisklou přes půlku zad.

Přiznávám že jsem se smála až mi tekly slzy, manžel se nesmál vůbec a snažil se v šeru a mrholení vyčistit kabát ubrouskem.

„Takhle to nevyčistíš“ upozornila jsem ho vesele. „Jen to roztíráš..“

„Máš lepší nápad???“ probodl mě pohledem.

„No já bych to zkusila olízat.. to by šlo asi líp..“

Manžel si mě chvíli prohlížel, pak pochopil že jsem to myslela vážně, hluboce si povzdechl a zkusil to.

Šlo to určitě líp než ubrouskem, ale bohužel se sousedce která naproti vyšla ze dveří a chtěla nasednout do auta naskytl těžko uvěřitelný pohled na manžela jak dlouhými rychlými pohyby olizuje kabát přehozený přes zídku.

Fakt jsou věci které nevysvětlíš..