Junior měl narozeniny...

my měli přání jediný .... :)  štěstí, zdraví, samozřejmě. Zato junior měl jiné přání: první narozeninovou oslavu s kamarády, ve velkém centru pro děti.

Já jsem  nikdy svoje narozeniny neslavila (a hlavně po tom netoužila), takže mě svou prosbou trošku překvapil, ale kdo jsem já abych mu říkala co má a nemá chtít.. a tak jsme hned první týden školy vyrazili do Royal Kids na jihu Limoges, abychom zjistili podmínky, ceny a zamluvili datum.

Před Royal Kids stálo auto Google Maps: (které jsem už dvakrát potkala v Limoges, oni to asi myslí vážně.. ) takže jsem se několikrát rozhlédla, než jsme vyrazili diskrétně z auta ven. Oslavu jsme domluvili na další neděli (není to výhra být narozený na začátku září, těžko se distribuují pozvánky spolužákům před začátkem školního roku), dostali jsme pozvánky, zaplatili zálohu a večer jsem je na terase pod vistárií všechny vypsala.

Několik jsem jich nechala volných, kdyby náhodou junior na někoho zapomněl.
Když jsem pak ráno viděla, jak běhá šťastně za dětmi po školním dvoře, v obvyklé vřavě a změti dětí, bundiček, tašek, ztracených kusů oblečení, míčů a jakýchsi papírových bumerangů, neměla jsem dobrý pocit.
Pozvánky mu při běhu létaly z rukou ven a slétaly ve spirálách na zem, kde tvořily takovou zajímavou stopovanou; té se ujala starší sestřička Salima a poctivě je všechny za juniorem vysbírávala a nosila mu je do aktovky.

Ten den odpoledne mi rodiče, se kterými se známe, potvrzovali účast svých ratolestí a svorně se těšili na volné nedělní dopoledne.
Večer jsem měla dva telefonáty od rodičů, o kterých vím, že existují, ale neznáme se osobně; a nakonec jsem měla ještě jeden hovor.
Zrovna jsme večeřeli na terase a mobil byl uvnitř, nestihla jsem ho vzít, takže mi po chvilce volal záznamník a tam byla velmi milá zpráva
"Dobrý den, já jsem maminka od Agnes. Chci Vám potvrdit, že Agnes přijde na Juniorovy narozeniny, moc Vám za ni děkuji a těšíme se."

Vyšla jsem ven a mrkala spiklenecky na juniora "Kdopak je Agnes?"
"Já žádnou Agnes neznám" opovědělo lakonicky dítě a dojídalo dezert.
"..ale ona přijde na tvoje narozeniny...!" naklonila jsem se k němu důrazně.
Junior zvedl rozzářenou tvářičku od dezertu a zasněně se umíval
"To je dobře, to je moc hodná. Aspoň se poznáme!"

Manžel se díval střídavě na mě, na juniora, pak si vyžádal doplňující informace a nakonec junior dostal pětiminutové kázání o věnování dostatečné pozornosti seznamu pozvaných hostů.
Junior se celou dobu usmíval, točil lžičkou v jogurtu a na konci se jen usmál a povzdechl si "..já se tak strašně těším!"
A tak jsme to vzdali a těšili jsme se také.

A oslava byla nakonec přesně taková jak si ji junior přál, měl tam deset kamarádů, fakt byla legrace, spousta dobrot, všichni byli moc milí, včetně rodičů, kteří si děti přiváželi a odváželi hezky načas a já jsem po čtvrtém latté zapomněla i na to, že jsme se dva dny pořádně nevyspali, protože Princezna dostala horečky a angínu.

Náš blonďáček v obležení... myslím že malého draka Salima všichni identifikujete.
Tajemná Agnes je  ta, kterou si junior drží kolem ramen.. nakonec moc milá holčička se stejně příjemnými rodiči. A za ní vykukuje Tatiana :) 

Tak ještě jednou vše nej, ty náš malý-velký muži!