Zlaté slunce září..malátně a s únavou...

jak zpívá Zdeněk Svěrák.

Stáří přišlo i na naše léto, po tropických dnech (které byly i v CR, já vím, já vím) se tady ochladilo (jako v CR, já vím, já vím!) a tak jsem vynosila ze sklepa polovinu zimních věcí.

Přišla jsem si jako nesmírně výkonná a tak jsem se rozhodla mimo jiné přerovnat kompletně juniorovi pokoj, náš snílek stále uklízí ve stylu "někam to schovám".
A tím začal chaos, který stále ještě neskončil, není v mých silách to nějak dát aspoň do původního stavu, princezna mi moc nepomáhá, spíš se snaží schovat věci, které jsem konečně nějak logicky přiřadila k sobě; junior se také snaží, abych misi nedokončila, protože může spát se mnou v posteli.

Manžel odletěl do Indie a vrátil se včera, smsky fungovaly jen první den a pak už se mu nešlo ani dovolat. Vždycky to zvedla to nějaká slečna a něžnou tamilštinou mi cosi vysvětlovala. Chvíli jsem jí říkala at zmlkne, a dá mi manžela, než jsem to položila a zavolala za chvilku znovu.
Slečna to vzala zase, ale to už mi došlo že bude asi jen virtuální, protože říkala namlich to samé.

Když jsme se pak konečně spojili aspon mailem, poslala jsem manželovi vtip:
"Manžel se vrátí po týdnu ze služební cesty, hned na to s manželkou vletí a vůbec nejsou potichu. Po chvilce začne bušit na zeď souseď a volá "to toho nemáte pořád dost, po tom týdnu??"

a on se pak dva dny vůbec neozval. .

My jsme to bez něj zvládli v klidu; byla jsem i ráda, že mám děti sama pro sebe; hned v pátek nás navíc sousedé pozvali na večeři.
Všechno u nich vonělo, krásně vypadalo, všichni se usmívali; babička Marcelle měla od rána nové "chodítko", říkala mi že hůlky na Nordic walking byly teda víc sexy, ale že se nedá nic dělat. Choditko nadchlo juniora a hned s ním odjel, zatímco princezna dostala první Coca Colu v životě a z přemíry štěstí do ní začala brčkem bublat.
"Hned toho nechej, to se nedělá" usměrnila jsem jí.
"Já ti nelozumím, já sem tygl" odpověděla holčička a bublala dál.

K večeři se nakonec dostavili jejich další známí, byly kulaťoučcí a růžolící a při chuti; a byla s nimi legrace. Pili jsme pastis a různá vína, jedli jsme domácí paštiky a salát a červenou řepu s česnekem a olivovým olejem; a pak domácí kuře a domácí hranolky; a pak už děti začínaly usínat, tak jsem všechny olíbala a šla domů.
A když jsem tak koukala na tu noční oblohu a hladila polospící princeznu po vláskách (nečekejte romantický závěr), došlo mi, že to je poprvé, co jdu od nich večer střízlivá.

Junior pak v úterý začal chodit do školy, do CE1 (prostě něco jako druhá třída). Má novou paní učitelku, v lavici sedí se svým malým arabským kamarádem, a nakonec se tam těšil.
Proč škola začala v úterý, místo v pondělí, a proč hned první den jeli až do půl páté večer, to už jde mimo moje chápání.
Učebnice z české školy by nám měly dorazit během pár týdnů (děkujeme, babičko a ZS Březinova:), snad juniorovi vydrží i láska ke svém druhému (původně prvnímu) jazyku.

A v neposlední řadě junior začal chodit na rugby a to jednou velkou náhodou - hledala jsem akce na víkend a nejvíc mě zaujal "Svátek piva" ve vesnici vedle nás, Isle.
Při pročítání jsem zjistila, že tam bude i zápas v rugby; a při rozkliknutí tam byla zmínka o tom, že kurzy pro děti 7-9 let začínají ve středu od 14 hodin.
Byla středa 9 hodin ráno, juniorovi bylo skoro sedm let a říkal že by na rugby jít chtěl; a tak jsme šli.

Je to krásné, nové centrum, trénuje tam snad 200 dětí, učitelé jsou úžasní a sport je to geniální - dokonce i malé děti už dodržují tu "třetí polovinu" zápasu, kdy se po každém tréninku společně osprchují, převlečou a pak se všichni nasvačí; a hlavně je to tvrdé, ale zároveň gentlemanské, junior byl v sedmém nebi a tak zítra pojedeme koupit boty a vzhůru do nového dobrodružství...