I když v Limoges prý i někdy sněží, zatím nenasněžilo.
Junior marně vyhlížel vločky a vzdychal, že jsme měli zůstat v Čechách, dokonce i mně se zastesklo; a protože bydlíme na samotném začátku Francouzského středohoří, "Massif Central"; bylo jasné že dvě hodiny jízdy od nás, na vrcholcích okolo Sancy (Puy de Sancy měří slušných 1886m) bude sníh. Nebo by měl být.
Puy de Sancy je zároveň nejvyšší vrchol a celé pohoří má rozlohu 80000km čtverečních, což je dokonce víc než celá Česká republika (tím se nechci chlubit, to je prostě fakt).
Bylo to velmi rychlé rozhodnutí v neděli ráno, pak následoval pokles morálky, který byl ale rychle vyvážen litrem svařáku nachystaného v termosce. Předpověď počasí slibovala nádherných 5 stupnů a slunce; Limoges a okolí bylo celé pokryté jinovatkou, ale čím víc jsme se po dálnici blížili na jih, k Brive, tím tepleji bylo, a manžel začal vypadat dost skepticky.
Při zastávce na odpočívadle jsme viděli i z nepochopitelného důvodu rozkvetlé tři pampelišky a manžel se začal šklebit a pochybovat, jestli vím co dělám.
Ale věděla jsem!
Původně to vypadalo stejně impozantně jako když se blížíte k Alpám, bez dechu čekáte na další dech beroucí scenerie, ale brzy jsme zjistili, že tohle už je jako "všechno".
Většinou to fakt vypadalo jako jaro... a čím víc jsme se blížili..
tím víc jsme ztráceli naději (a tím víc jsme se smáli)
ale mělo to rozhodně svou poezii...takovou jarní..
Náš vjezd do městečka, které jsem vybrala jako nejlepší pro zimní radovánky nesliboval nic dobrého...
 |
"Blondýna..." šeptal si manžel smutně při tomto pohledu, a já mu za konstantně projevovanou nedůvěru slíbila na večeři brokolici (což jsem splnila)
|
 |
Pán v tričku trošku otřásl pravda i mou důvěrou v aktuálnost sněhového zpravodajství...
|
 |
| Ale pak se nad městečkem objevilo TOHLE! Našli jsme sníh! |
 |
Když muži oblékají děti... princezna strávila několik hodin v punčoškách s protiskluzem (to vem čert) a s mašličkou (to už asi tlačilo)
|
 |
| První setkání se sněhem... |
 |
| "to pálí! to bolí! neci snich!" |
 |
| Zato junior se sněhu nebál a řádil s chutí, zatímco tatínek popíjel "na krásu našich koní.... |
 |
| ...a sílu našich žen" |
 |
| Pokus o společnou fotku s nespolupracující princeznou.. |
 |
| A tohle uvidíte když při opalování na polozasněžené louce pootevřete oči.. :) |
krasa! takovej vejlet by za to stal i kdyby na konci ten snih nebyl :))
OdpovědětVymazatVid :) a aspon by se bylo cemu zasmat.. byla by to dobra historka do rodinneho archivu.
OdpovědětVymazatJa hlavne cekam na Vase prihody "z vyletu", snad se brzo dockam!
Mám pocit, že junior říkal něco podobného, když byl malý, taky se mu sníh ze začátku nelíbil :-))
OdpovědětVymazatT.
..a víš že jo? :) Na to jsem úplně zapomněla..
OdpovědětVymazatAhoj Iva tvoje prihody ma velmi pobavili, lebo su mi blizke. Ja tiez zijem tu v Limoges. Ako to, ze sme sa este nestretli? Uz dlho tu marne hladam ceskoslovensku kamaradku, no nasla som len studentky a to uz davno nie je moja vekova kategoria. Zijem tu s mojim muzom a mojim synom, ktory ma 8 rokov. Ak mas chut porozpravat sa niekedy, ja budem len velmi rada....A bientot
OdpovědětVymazat