Po prázdninách..

Vás zase zdravím ze sluncem zalitého Limoges.
Počasí nám asi vynahrazuje to letošní nepovedené léto (temps de merde, kdyby to někoho zajímalo francouzsky a bez okolků) a je prostě perfektně, ani moc teplo, ani moc zima, krásných 25 stupňů a Princezna se ve svých punčocháčkách, které si prosadila včera na průlezky málem upekla zaživa.


Abych teda nekecala, pár horkých dnů bylo vlastně i koncem června; to si pamatuju dobře, protože  jsme jeli tenkrát pro děti do škol; inteligentně jsem zvolila kovové doplňky, které se rozžhavily zhruba na sto stupňů a díkybohu jsme cestou potkali auto, které mělo hadici a z té kapala voda. "Polej nás!!" volala jsem s nadějí. "To je hovnocuc...." otočil se ke mně překvapeně muž.

O Provence jsem Vám už psala; a pak mě s dětmi čekala ještě jedna krásná cesta, domů, do Čech. Počasí bylo taky trošku podzimní, ale bylo nám tam překrásně. Babička vařila a pečovala o nás, dědeček jezdil s Juniorem na kole, byli sbírat houby a řádili na chalupě; prostě si užili to krásné české léto se všemi vůněmi a chutěmi a já jsem za to strašně moc vděčná.

Já jsem stihla focení, vidět se skoro se všemi, které mám ráda a prostě zapadnout do toho jihlavského života, jako bych nikdy neodjela. Obdivovala jsem elán Aličky, která se stará o čtyři malé holčičky a je pořád krásná; vychutnala jsem si pohodu u Evči, kterou nerozhodí asi nic na světě, užila jsem si zoo a cukrárnu s rozesmátou Lenďou, probrala jsem život s éterickou Kamčou, a užila jsem si rozmazlování u neskutečně vtipné Libušky i naší statečné Martinku, která si udělala dva týdny volna, aby se mnou mohla být kdykoliv; a omlouvám se Vám všem, které tady nemůžu vyjmenovat jednotlivě, byla to paráda.
Děti se mnou byly i dvakrát u Libušky, sídliště Březinky mi dává zabrat, většinou parkuju u úplně jiného paneláku a pak běháme ke správnému přes trávník, naštěstí se děti tak těší, že nic nenamítají a pomáhají hledat správné číslo. Junior má rád jak dvanáctiletou Káťu, tak dvouletou Terezku, se kterou už na jaře zadumaně seděl na lavičce a povídali si. Junior říká, že jí rozumí. Princezna tam obdivovala hlavně želvičku; ta má privilegované místo a terárium velikosti menší šatny. Ven ji většinou nevyndávají, protože "Terezka by s ní jezdila jako s autíčkem", ale Princezně bohatě stačí i pohled přes sklo.

Když pak děti odjely na chalupu, prošla jsem si všechna stará místa; byla na Prázdninách v Telči, dala si Ježka, vdechovala ten chlad naší Vysočiny a snažila jsem se udržet si ty obrázky v hlavě, abych si je tady mohla kdykoliv vyvolat.
Abych se netvářila jako světice, když už mi začínaly děti chybět, sekla jsem s nostalgií a udělala jsem aspoň večer mini party pro holky. Vinou osudu jsem koupila Colu s nápisem "Dobrá máma", takže mi srdce kleslo ještě o něco hlouběji; ale holky mi to vynahradily (ač Libuška s poznámkou "Ty máš volnej barák a není tam žádnej chlap? To mě překvapuješ!")

Na chalupu jsme s "babičkou prababičkou" pak přijely také; děti už byly na pohádkách na Červené Lhotě a já je vzala ještě do Jindřichova Hradce na noční prohlídku s Bílou Paní. Původně měl jet jenom Junior, ale pak se mi zželelo té mojí sladké uřvané holčičky, která tak miluje princezny, a vzala jsem ji sebou.
Po vyzvednutí lístků jsme šli do cukrárny, kde na sebe a na mě Princezna převrhla horké maliny ještě než je ochutnala. Seděla tam v záplavě šlehačky a zmrzliny, v ruce lžičku, na stole převrácenou prázdnou sklenku a hystericky ječela. Já měla na hoze horké maliny (a popáleninu třetího stupně, díkybohu že já) a Junior mi skepticky šeptal, že říkal že jí nemáme brát.
Prohlídka to dětem ale vynahradila, já jsem až tak okouzlená nebyla, jak množstvím lidí tak organizací, ale šlo o děti a ty byly štastné. Juniorovi to přišlo "hrozně vtipný" a když jsme byli v Rondelu, kde tančily "princezny a princové", jak to ta moje Princezna nazvala, tak jen spráskla ručičky, nemluvila a když to skončilo tak vydechla "to bylo překrásné maminko". A já ji jen držela v náručí a když jsme vyšli před Rondel, pod hvězdy, tak jsem děkovala všemu a všem, že je oba mám.

Po návratu jsme stihli ještě rockový festival na Letňáku a oslavu Juniorových narozenin.
Na festival jsem vzala jsem sebou i Juniora a domluvila fotku s naprosto úžasnou, vstřícnou a prostě nejlepší skupinou Horkýže Slíže, kterou zbožńuje. Dítě tomu nemohlo ani uvěřit; řval nadšením už když jsme přišli a zpěvák skupiny, která zrovna hrála uvedl další píseň slovy "Co je s Váma?? Začne chcát a jste nějaký chcíplý!" a pak dorazila i Libuška s Lukym, snědla jsem asi půl kilové vepřové koleno, Junior si dal Kofolu a krkovičku, nevěřícně sledoval kapelu Dymytry, která hrála v nějakých šílených maskách a pak na závěr si koupil triko Neser!. Seděl vedle mě, kolem spousta rockových fanoušků, hluk a chaos a občas se na mě podíval s tak absolutním štěstím v očích, že jsem si musela dát pozor, abych se moc nedojala, protože to by žádnej rock nebyl.

A na závěr jsme oslavili u babičky a dědečka i jeho narozeniny. Dostal kolo a nemohl tomu ani uvěřit, dopoledne ho šel vybírat s tím že je "pro nějakého chlapečka co je podobně velkej" a to dítě s dobrým srdcem opravdu trávilo dopoledne v obchodě výběrem pro cizí dítě.
Pro dort jsem mu skočila s Princeznou; zaparkovaly jsme kousek od centra a pán na nás mávnul, že když jdeme jen pro dort, ať neplatíme nic. V cukrárně jsme mu za to vybraly pořádný kus Schwarzwaldského dortíku a Princezna mu ho celá šťastná donesla; ten hodný starší pán si zrovna udělal kafe, tak snad nemá cukrovku a dortík mu fakt udělal takovou radost jakou se zdál mít.
Největší radost měl ale Junior, který nemohl uvěřit tomu že kolo není "pro chlapečka" ale pro něj; marně ho chtěl naskládat do Tomášova Focuse, kterým jste tam přijeli, bude muset počkat na babičku a dědečka, kteří dorazí už za měsíc.

A příště už zase z Francie... :)

A pár fotek.. sorry za vodoznak.. ale člověk nikdy neví....

Kolo! :) i s novou přilbou... a ted dokonce i s novými pneumatikami :) 

Princezna v cukrárně vybrala marcipánovou žabičku a motýlka; k moje mu dojetí svého motýlka věnovala Juniorovi k narozeninám

Jindřichův Hradec ♥

Jdeme se jen podívat a projít a poslat pohled; žiju v tom jak dobře jsem zaparkovala, ale za chvilku dostanu botičku (naštěstí jen za 200:)

Prohlídka na Červené Lhotě...

A pak projížďka na koních

Dost.. zvláštní... náplast.....

Babička mi dala peníze k Vánocům, tak jsem se obdarovala.. novým oblečením i botami. Ach :) Děkuju!!

Přivítání našich dvou slečen.. Terezka a Manonka .. v pozadí kráásná Libuška

♥

Na rockovém festivalu s kamarádem, co seděl opodál (je o deset let mladší...fakt jsem tak stará? :) Jak vidíte, vhodné oblečení jsem nezvolila, ale po tom co jsem snědla to půlkilové koleno jsem tam celkem zapadla. 

Nácvik pogování :) 

Skupinka co to vychytala: u piva byly příšerné fronty, takže si udělali improvizovaný bar na popelnici a vždycky jeden si šel stoupnout do fronty, přinesl osm piva a rovnou šel čekat další. 

A Juniorovo tričko. Jestli bude mít tak strašnou učitelku jako loni, má slíbeno že si ho může brát do školy.