Zase po měsíci...

zdravíme z prosluněné Francie. Do předvánoční nálady se musíme trošku nutit; dny jsou voňavě a svěží a vlhké blátem; ale večer a v noci často mrzne a ve městě už jede výzdoba i nákupy ve velkém. Šli jsme se s dětmi po škole podívat, oba se okouzleně rozlíželi po světýlkách a výkladech a jen já jsem prohlížela v každém odrazu sama sebe a přemýšlela, koho si to jen připomínám. To obočí hodně natmavo... ten přísný výraz... ten baret na stranu... a pak se mi rozsvítilo.
"Děti, já vypadám jako Saddám!"
"Jako salám! Maminka vypadá jako salám!" poskakovaly příšerky nadšeně po Place de la Republique a mé chabé protesty vůbec nevzali potaz. Koupili jsme si tam čtyři kostičky čokolády za čtyři eura, zjistila jsem, že vánoční trhy ještě nezačaly (na ty se chystáme tenhle týden:) a vraceli jsme se domů, kde už máme taky nazdobeno.


Po stěhování se mi nedaří najít všechny vánoční nezbytnosti tak to bylo i s troškou improvizace. Adventní věnec ze smrkových větviček je tady nesehnatelné zboží (a smrčky taky nemám v dosahu), tak jsem nabodala svíčky a dekorace do bílého věnce, co byl původně na vchodových dveřích.


Po dostavění betléma jsem se marně dopočítávala Tří Králů; klaněli se dva a třetí byl nezvěstný. Princezna to rychle vyřešila improvizací; a Ježíškovi se tak půl dne klaněla i Hello Kitty, než byla nahrazena znovunalezeným panovníkem.
Okna jsme postříkali umělým sněhem (Junior dostal rozkaz stříkat hlavně přes všechny viditelné otisky malých prstíků), našli jsme svítící soby, děti díky adventním kalendářům každé ráno ochotně vstávají; a koledy je nadchly úplně. Nějaké cukroví máme napečené a do zbytku se pustíme tento týden; dárky už Ježíšek taky má (kromě normálních dárečků si Princezna přála mimo jiné "kytku do pokojíčku" a Junior agilně budík)


Také za sebou máme další várku dětských nemocí, první přišlo "gastro", jak říkají francouzi zažívacím problémům. Junior tenkrát vyšel z toalety a na můj dotaz jestli nemá průjem mi zamyšleně odpověděl "to nevím co je mami, ale šlo to rychle..."
Následoval dvojboj angína+bronchitida, což dostali svorně oba. Junior asi první, přišel za mnou v noci a na mou otázku "jsi v pořádku broučku?" reagoval slovy "no.. jsem tak na pětce až na šestce mami."
Nechápala jsem proč, tak mi mé lehce geniální dítě lehce podrážděně vysvětlilo, že přece na škále od jedné do deseti, kdy jedna je úplně zdravý a deset je úplně nemocný se cítí "na pětce až na šestce přece!!!"
U oběda pak litoval, že nemohl do školy, protože "včera jsme si hráli na Harryho Pottera a přehráli jsme si celý čtvrtý díl".
Za dva dny do školy šel a odpoledna volala učitelka, že si urazil třetinu předního zoubku. Ten šel naštěstí přilepit (podotýkám že to dělala zubařka, ne já sekundovým lepidlem, kterým dělám většinu nutných oprav) a Junior se tváří vcelku spokojeně a dá se říct, že se je na svůj školní úraz i hrdý.


V pátek přinesl domů vysvědčení za první trimestr; pořád exceluje v matematice, ve francouzštině jak v čem a v úpravě to stále lehce pokulhává, ale všeho všudy jsem strašně pyšná maminka. Princezna je čím dál hodnější, mazlivější, je to taková malá žena a často, přečasto mě chválí slovy "jsi moc hezká mami" a když vidím ten její modrooce rozesmátý pohled, jsem úplně dojatá.

No a já se snažím si to všechno užívat.. hlavně teď před Vánoci ale myslím hodně na Vás.
Francii miluju a už jsem tady doma, ale naše cukroví, salát, kádě s kapry, svařáky, vymrzlá náměstí a zasněžené uličky, ale hlavně rodina a přátelé.. nicméně do jara to uteče, a já se na Vás budu strašně moc těšit.

A závěrem bych se také ráda omluvila za svůj minulý příspěvek, kde jsem popisovala co se Tobík naučil při šachové stáži. Zřejmě jsem se toho moc nenaučila, protože jak mi napsal tatínek "u těch šachů jsi tahem na k2 zaznamenala po Járovi Cimrmanovi druhý aut v dějinách šachu :-)" 

A jedna vzpomínková fotka na konec.. říjen v Limoges :)