chtělo se mi napsat že "přejí příšerky", ale náhodný návštěvník, neznalý mých dětí, by to nemusel pochopit.
Děti jsou zase o měsíc starší a o vánoční zkušenost bohatší; hlavně Princezna poprvé pochopila, že půjde o nějakou velkou událost a že bude obdarovaná a těšila se celým svým dětským srdcem. U každého náznaku vánoční výzdoby volala "Vánoce!!!" a spínala ručičky; a všem vyprávěla že "přijde ježešek a donese sněhuláka a koníčka a tygra a kuchynku a talířek a stromeček a kittynku".
Seznam věcí se pravidelně obměňoval a jediná stálá konstanta byla "koníšek", tak ze svého seznamu dostala jen plyšového koníčka, který rozšířil sbírku tří psů a ježka, se kterými momentálně spává. (Jinak Ježíšek volil dárky podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, samozřejmě)
Uložit Princeznu bývá díky zvířecí smečce náročné, vyžaduje totiž přítomnost všech zvířátek a není vždycky evidentní je rychle najít.
Ježek rozšířil psí řady poměrně nedávno a dlouho jsem nevěděla proč, dokud pár dnů před Vánoci Princezna láskyplně neobjala ježka a nepošeptala mi tajemně "Ježešek mi donese dálečky!"
Marně jsem vysvětlovala rozdíl mezi ježkem a Ježíškem, Princezna si stála za svým.
Junior pár dnů před Vánoci přinesl domů nečekaně vysvědčení za první trimestr. Vysvědčení, nebo spíš "report" přichází kdykoliv se učitelka rozhodně ho poslat, není žádný speciální den ani těšení, prostě najednou vytáhnete z tašky nedojezenou svačinu, rozsypané kuličky (pořád letí) a "vysvědčení".
Už jsem to myslím psala, je to spíš dlouhý report - krátké slovní zhodnocení ve třech větách a pak asi dvacet stran, kde jsou rozepsané předměty a dovednosti, a u každé je jednotlivě známka. Junior kromě psaní a úpravy a hlídání si pomůcek stále exceluje, a mě to nějak dojalo - když si uvědomím jaká jsem chaotická matka, jak úkoly někdy píše ráno a srká u toho rychle kakao, jak se s ním skoro nikdy nemusíme učit a jak moc žije ve svém světě.. prostě je to moje šikovné děťátko a já jsem byla sakra pyšná maminka.
Popotahovala jsem u každého zeleného puntíku (ten znamená "výborně") a definitivně mě dorazilo až slovní hodnocení, kde paní učitelka třemi větami vychválila naše věčně zamyšlené dítě a které končily "bravo!". Junior vůbec nechápal proč mě jeho vysvědčení tak vzalo a sám se mi snažil ukázat modré tečky (chvalitebně:) za úpravu a psaní, aby mě uklidnil.
S Princeznou jsem naopak často měla pocit že mě svou dětskou upřímnosti ničí.
Jednou přišla a něžně mi říkala že "Princezna má malý zadeček", čímž mě dojala, než se nadechla a zlověstně pokračovala "....a maminka.. má veeeeliký zadek!"
Podruhé to bylo když mi seděla na klíně, hladila jsem jí vlásky a vyprávěly jsme si; najednou začala hladit ona mě a povídala mi "maminka má tady bradičku.. tady pusinku.. tady oči.. tady řasy.. tady nos... a tady pupínek, pupínek, pupínek, pupínek..pupínek....."
A pak na Štědrý Den si to všechno vyžehlila - když vybalila pod stromečkem židličku s Kittynkou a kosmetický stoleček se zrcátkem a hřebínkem a sponečkami a očními stíny, leskem na rty a rtěnkou a dokonce i lakem na nehty a spoustou štětečků.. a štěstím bez sebe tam seděla, prohlížela se, upravovala a nanášela další a další vrstvy rtěnek a očních stínů a pak se na sebe šťastně podívala a jen tak něžně vydechla "...ted jsem krásná.. jako maminka"
Může ty děti někdo nemilovat.. ?
Žádné komentáře:
Okomentovat