"To bylo s ofousem..."

  

ohodnotil junior můj příjezd smykem ke škole v 8:33, když zavírali hlavní bránu.

Dostala jsem rychlou pusu, dítko vyběhlo za hlasitého povzbuzování princezny « achoj achoj achoooj!» a já si říkala, že tuhle rozkošnou a často používanou větu sem musím napsat.

Asi dvakrát jsem ho kdysi opravila, že se říká « o fous », ale junior se tvářil pohoršeně, že to je to samý, tak už to dál neřeším a jsem z ofouse nadšená.

Ofous je přebrebt, který by se objevil asi i v Čechách, ale na spoustě jiných vět, slovíček a omylů je jasné, že skoro rok života ve Francii se na nás začíná podepisovat.

Já už neupozorńuju manžela že někdo kolem promluvil francouzsky, spoustu různých zelenin česky ani neumím říct; občas skládám špatně slovíčka a junior se často snaží na mě mluvit francouzsky, protože se mu nechce překládat.

Také celkem trpí tím že češtinu slýchá jenom ode mě.

Názorný příklad z dnešního večera, kdy jsem se upřímně rozesmála blbostem, které předváděly děti.

« Doufám, že nebudeš blejt! » obrátil se ke mně pohoršeně náš prvorozený.

Smáli jsme se tomu s manželem asi deset minut (ke zmińovanému nedošlo); načež jsme si s naším chlapečkem vysvětlili, že « blejt » se neříká. Jak ho myšlenka samotná vůbec napadla mi nebyl schopen vysvětlit.

Věděla jsem ale přesně odkud ten výraz dítko má; za poslední aspoń tři roky u nás nikdo neměl « gastro », jak se tady těm blicím virozam říká, takže nebyla žádná příležitost vhodně použít slovo zvracet.

Naopak větu « ona zase bleje » používám často u naší Teki, protože sežere na co přijde a pak to mívá odpovídající následky.

Naposledy našla sáček Kinder bonbonu, nedokázala je samozřejmě rozbalit (dodávám že je to pes), takže je sežrala i s papírky a pak je zvracela na různých místech po celé zahradě. Princezna se je samozřejmě snažila rozbalit a sníst, pokud je našla, takže jsem běhala v dešti po zahradě, sbírala hromádky natrávených červených igelitů s čokoládou a zuřila.

Jinak je u nás vše relativně při starém – junior je ve škole stále v pohodě, jeho dotazy jsou čím dál zajímavější (naposledy minulý víkend « Existuje Bůh? « ), princezna křičí o něco méně, snaží se nás vědomě dirigovat o něco více a mazlí se snad desetkrát více než kdy předtím.

Je teď jako malá kočička, tulí se, tiskne hlavičkou, kroutí; je to něžné, krásné a roztomilé, bohužel má poslední dva týdny hroznou rýmu, takže mazlení ztratilo trošku své poezie.

Byla u nás taky dva týdny Hanička, která mi dovolila použít jak její jméno (ostatní jsou většinou překřtění na podobná jména, aby se mi jednou nevygooglovali … aneb « to že jsem paranoidní ještě neznamená že po mně nejdou! ») a také mi dovolila zveřejnit její fotky. 

Přiletěla mi ve středu pozdě večer, bylo krásně jarně, začínal jeden z nejkrásnějších týdnů, které jsme tady zatím měli; ani v devět večer nebyla zima a na letišti mě čekala má úžasná česká kamarádka.

Byla stále okouzlená z Lyonu, kde prý byli samí byznysmeni v černých oblecích a s notebooky, ženy tam byly prý snad dvě.

Když jsem se ptala manžela, tvrdil že když létal přes Lyon on, bylo to přesně naopak.  

Ranní aklimatizace

Oběd s nezbytnou sklenkou červeného, Hanka sice říkala že je od středy pořád v lihu a vystřízliví až cestou zpátky někde u Lyonu, ale tak hrozný to fakt nebylo...

Cestou pro juniora.. (hanka už v nových šatech z Francie:) 

Škoda!

A znovu Skoda, cestou ze školy...samé prdelky :) 

Na procházce u katedrály, v botanické zahradě a v centru.. nechápu jak jsem já s  hypermoderním foťákem mohla tu katedrálu tak ořezat, když Hance se tam nějak vešla celá..? 

Jaro.... 

Jaro potřetí.. 

Jaro počtvrté :)))) neodolala jsem... ale zpátky k věci

Botanická zahrada za katedrálou, krásně kvete, ale palmy jim očividně zimu nepřežily, stejně jako moje palma-nepalma.. ještě se jí snažím vzkřísit tím že jsem ji vykopala z květináče a pohodila jako mimochodem před terasou, na spoustu kytek to jako poslední varování zabralo, ale zdá se že ta má je výhružkám odolná.. bohužel mrazu ne.

  

Duha v Limoges

A můj okouzlený chlapeček

U katedrály se Hance podařila udělat i nejstrašnější fotka našich dětí. Celkovou kompozici dotváří i břicho pana vedle.
Já tam taky vypadám jako debil, ale .. chudáci děti... :))) 

A ještě zpátky ke katedrále a paní bojující s domácím mazlíčkem: 

a prohrávající:

Hanka si vyfotila i svačinku, kterou dostala na terasku (musíme si návštěvy hýčkat:) .. a tím si mě získala.. :) 

A díky Hance mám i důkaz že jsem tam taky byla


A zbytek příště - arabský večer.. trh.. výlet s "Milošem".... a v baaaru jsme bohužel nefotily, to bylo teprve něco!
A bientot..