Jaro v Limoges.. dnes hlavně fotky..

Protože jsem se stala majitelkou úžasného nového foťáku Canon (už vím, že nemáme rádi Nikony a s jinými značkami se ani nebavíme), můžu Vás oblažit spoustu fotek.

Nejdřív ze života blondýny (respektive ze života s blondýnou)

Chtěla jsem nažehlit pro juniora čtyři jmenovky, nažehlila jsem tři a tu čtvrtou jsem nikde nemohla najít.. .

A takhle dopadl manželův hřeben, na který si odkládám fén (byla jsem přistižena při  činu, tak se z toho už nevykecám...

Jedna únorová fotka z parku u Univerzity v Limoges, většinou tam skoro nikdo není, jen já, princezna, pár běžců, deset zaparkovaných aut a ticho a klid...nebo možná nikdo kromě mě nechce parkovat u katedry chemie.

Tož takhle slibně to vypadalo už v únoru!

Ahoooj z parku.. nikde ani noha..

Enti z Limoges (pro toho kdo nějakým omylem neviděl Pána prstenů: "Enti, též Pastýři stromů, sindarsky Onodrim, jsou stromům podobné bytosti z fiktivního světa Středozemě J. R. R. Tolkiena" - Wikipedie

Dvoje dvojčata - to jsem nemohla nevyfotit!

Procházka u Lac Uzurat, na severu Limoges, bezpečně, přes den (hned vedle místa, kde se schází všichni úchyláci z okolí - a tady poblíž, v lesíku, běžel manžel jako o život)

Ale přes den je to místo bezpečné, zájem o mě nikdo neprojevil; cesta vede dostatečně daleko od vody aby mohla být princezna vypuštěna a kdyby tam tak ještě čepovali točenou Plzeň, byl by to ráj. 

Jedna z posledních fotek sedmikrásek na naší zahradě. Ne že by už nekvetly, ale princezna je rychlá.
Zakazovat trhání kytiček jí moc nechci, protože mi je s láskou dává do vlasů a já si pak připadám taky jako princezna.. tak snad jich poroste víc a víc nebo to princeznu brzy přestane bavit. 

Procházka v Limoges: po prvních sto metrech první přestávka; pro pokračování v cestě jsem musela vytáhnout  z kapsy úplatky. Ale povedlo se, a proto: 

jsme pokračovaly za velkou tržnici v Limoges, La Motte, na místo kde jsme původně našli Santu (tedy Pere-Noela)

Vpravo krásné kabelky, ale uprostřed si prosím povšimněte v odrazu i mé maličkosti!
Pejskem princezna vytřela celé náměstí i přilehlé ulice; ale zase byla tak ráda že ho má, že jsem mu večer mlčky umyla - stejně jako dětem -  hlavu a zapsala jsem do diáře, že musíme koupit brzy náhradního. 

A geniálně sladěný pár důchodců.. 

..to be continued..