Kdo čím zachází, tím také schází...

Kdo čím zachází, tím také schází..

Přiznávám, že i já mám pár špatných vlastností; dokonce jsem si jich i vědoma. Za všechny jednu – mluvím do řízení. Sice jen člověku, který to bere z poloviny v legraci a vždycky mi to odpustí, tedy manželovi, ale dělám to. A proto mě dostihl spravedlivý trest v podobě malého Salima.

Domluvily jsme s křehkou Shaimou, že si chlapečka vyzvednu ve čtvrtek po škole, zároveň s juniorem, a večer jí ho přivezu domů.

Ve čtvrtek měla odpolední dozor u dveří zrovna juniorova paní učitelka.

« Bonsoir » usmívala jsem se na ni « dnes si beru i Salima. »

« Já vím.. » usmála se unaveně.

« Má to napsané v notýsku, že? »

« To taky, ale říkali mi to oba asi stokrát » pozvdechla si a já šla rychle hledat do vroucího kotle bundiček, aktovek a stovek poletujících dětí ty dva správné exempláře.
Poprvé za školní docházku na mě vzorně čekali kousek od dveří, tvářičky červené zimou a oči zářicí nadšením; venku se stejně vzorně chytli za ruce a přechází silnic tak proběhlo nad očekávání klidně

Když jsme byli od auta asi tři sta metrů a dostali jsme se konečně na « náš » chodník, povzbudila jsem děti že už se můžou pustit.

Princezna na to čeká, připadá si pak hrozně dospěle a žene se jak neřízená střela ulicí dolu dokud ji nezastaví první pád; junior bývá obvykle zamyšlen a pouštění ruky je pro něj nepodstatné, zato malý Salim poprvé vystrčil růžky.

« To teda není moc bezpečné, Madame! » zamračil se na mě.

« Ale je, ted už jdeme pořád rovně, po chodníku, a tam na konci ulice máme auto. » uklidňovala jsem ho.

« No, rozhodujete tady Vy » kroutil hlavou nesouhlasně Salim, ale rychle se zabral do odhadování které auto je naše.

U toho správného jen rozhodil rukama v gestu « to by šlo » a nechal se přivázat do autosedačky.

Když jsem nasedla do auta, Salim si mě s nedůvěrou prohlédl a otočil se k juniorovi « Má ta Tvoje maminka vůbec řidičák?? »

Rozesmála jsem se a uklidňovala malého muslima, že už dlouho mám.

Salim neodpovídal, ale když jsem nastartovala obrátil se znovu na juniora.

« A UMÍ vůbec řídit? Zkoušela to někdy? »

Junior se vztyčil v autosedačce a hrdě pronesl « Moje maminka umí všechno na světě! »

Salim zase chvilku mlčel a pak se nahl ke mně

« Doporučuji Vám abyste jela hodně pomalu » pronesl vážně; a já brala téma za vyčerpané.

Jak moc jsem se pletla.
Už po prvních metrech začal Salim volat že jedu moc rychle, takže jsem to vzala zkratkou k první « boulangerie », pekárně, v domnění, že mu zacpu pusinku a také tím utlumím jeho pozornost.
Chlapečci i princezna ocenili nákup dobrot nadšenými výkřiky a já v autě spokojeně přivázala děti do sedaček a roztrhla sáček s croissanty.
Malý Salim se znovu nesouhlasně vztyčil v sedačce
« Myslím že by bylo lepší je sníst až v klidu doma, nad talířem »

Zklamaně jsem vrátila tu křehkou dobrotu do tašky, navrhla jsem že jim koupím lentilky, ale Salim říkal že by raději už jel.
A tak jsme jeli.
Na čtyřproudé silnici mě oblažil zprávou že « být Vámi, Madame, tak bych si dal pozor, protože nalevo vidím vysoký obrubník, jestli na něj najedete tak pfffffffff! vyfoukne se Vám kolo.
Doporučuji Vám přejet na druhou stranu. »

Ujistila jsem Salima že na druhé straně je obrubník taky, jen ho neuvidí a snažila se ho zabavit povídáním o hračkách.
Salima ale trápila něco jiného.

« Vy jste z jaké země? Je tam většina křesťanů nebo muslimů? » obrátil se na juniora, který na něj nechápavě vytřeštil své krásně modré oči.

« Je tam víc křesťanů » odpověděla jsem Salimovi sama, protože pořád lepší přidat křesťany než přiznat to, že jsme největší národ ateistů v Evropě – to už se opravdu moc neodpouští.

« Tak to jíte asi vepřové, co? » zhrozil se malý muslim.

« Občas jíme! » vložil se do hovoru nadšeně junior.

« Ale to nedělej! Prase to jsou hovínka. Hovínka se mu dostanou ze střev úplně všude a když jíš prase, jíš hovínka. To chcete?? To opravdu CHCETE? » dožadoval se odpovědi malý Salim.

Uklidnila jsem ho že vepřové jíme opravdu málokdy; a že křesťané to tak neberou .

« To já vím, ale stejně nechápu, že něco takového chcete jíst. A měla byste jet pomaleji. » ukončil debatu se mnou Salim.

Musím ho ale zároveň vychválit do nebes – jedl vzorně nad talířkem, za vše děkoval, hrál si krásně s vláčkodráhou a upozornil juniora aspoň desetkrát že většina jeho hraček je velmi křehká a tak si na ně musí dávat pozor.

A asi se mu u nás i přes šílenou blonďatou řidičku (z jeho pohledu, jinak řídím opravdu výborně!), přes přiznané křesťanství a pojídání vepřového a rozsypané karty na zemi (kterých se zhrozil a upozornil juniora že « karty jsou taky vepřové, plné hovínek ») líbilo, protože se dožaduje další návštěvy.

Stejně jako Agnan a jeho sourozenci – to bude asi ještě větší legrace, až k nám dorazí tahle malá smečka!